Hamernický den, který se každoročně koná vždy třetí sobotu v květnu v areálu národní kulturní památky Vodní hamr v Dobřívě, je oslavou řemeslné práce. Je také setkáním všech, jenž mají co do činění se zpracováním kovů, jeho dobýváním či tavbou. Tentokrát proběhne Hamernický den v sobotu sedmnáctého května! Součástí akce bude i Hamernická express, tedy skutečnost že vás příkosická lokálka odveze do Mirošova zastávky a odtud se autobusy dostanete do Dobříva.
Jak funguje místní vodní hamr?
Dobřívský horní hamr je největší a nejvýznamnější památka svého druhu v ČR. Dnešní zděná budova byla postavena začátkem 19. století na místě starších dřevěných hamrů z let 1658 a 1701. Bohaté strojní vybavení pochází z 19. století. Původně se v hamru zkujňovalo vysokopecní surové železo, ze kterého se vykovávaly tyčové polotovary. Po rozšíření modernější ocelářské technologie přešel hamr koncem 60. let 19. stol. na výrobu těžkého kovaného nářadí. Ve druhé polovině 20. století byla výroba v hamru i v huti pod ním zastavena. Prostor hamru se stal muzejní expozicí, která slouží jako doklad staré průmyslové výroby.
V Dobřívě můžete navštívit i pamětní síň herce Jindřicha Mošny
Expozice věnovaná Mošnovu životu a dílu byla v roce 2005 nainstalována v domě, který dříve obývala rodina jeho manželky. Jindřich Mošna (nar. 1.srpna 1837 v Praze, zemřel 6.května 1911 v Praze) byl ve své době jedním z předních herců Národního divadla v oboru vážných charakterních rolí i rolí veseloherních. Vrcholem jeho tvorby pak byly postavy tragikomické, k čemuž ho předurčoval i jeho vzhled a drobná postava. Za svého divadelního působení ztvárnil více než 500 postav a do dějin českého herectví se nesmazatelně zapsal jako Harpagon v Lakomci, Vocílka ve Strakonickém dudákovi nebo principál v Prodané nevěstě. Jindřich Mošna byl ženatý s Josefínou Jedličkovou, dcerou hospodského a řezníka z Dobříva č.p. 48 (dnešní Stará hospoda). Do Dobříva jezdil Mošna čerpat síly a inspiraci pro svoji divadelní práci, občas si zahrál i s místními ochotníky. Dobřívští sousedé se pro něj stali modely k divadelním postavám, studoval jejich mravy, vztahy a zvyky. Všechny jím vytvořené postavy tak v sobě nesly otisk ryze českých charakterů.
